READING


WATCHING


GAMES


LISTENING


Photos
29. 5. 2011 17:24

Bojová patrola III

Velkolepá akce v nádherné přírodě s použitím obrněné techniky, které se letos účastnilo více než dvě stě hráčů a jež byla zakončena velice neobvyklou svatbou. Nebo už jste viděli jet nevěstu na obrněném voze za čestné salvy z SVD Dragunov?


Patrola je vyjímečná akce. Přestože se odehrává jen kousek od povrchových dolů u Sokolova, kulisou je nádherná příroda a zelení mozci mají dvojnásobnou radost, protože jako rekvizity slouží vojenská technika, letos v podobě BVP, obrněného vozu, terénních aut s kulomety, zásobovací V3S, dvou Unimogů a většího množství čtyřkolek. Scénář hry je jednoduchý - pravidelná armáda postupuje v koloně terénem a je napadána jednotkami povstalců, kteří se jí snaží zničit. I když hra nemá žádný pevný scénář, je rozložením sil nastavená tak, aby povstalci prohráli. Armádu tvořilo cca 120 bojovníků, povstalců bylo přibližně 60. Zatímco vojáci museli být ustrojení v maskáčích a povinně mít na hlavě helmu, nebo klobouk, povstalce šlo poznat podle teplákových souprav a dalších lidových ohozů. Kromě bojové techniky letos do arzenálu bojovníků přibyla ještě pyrotechnika v podobě kulových pum vystřelovaných z granátometů na zbraních, takže letošní atmosféra byla vskutku výbušná.

 

DSC_8401.jpg

 

Pravidla samotného boje jsou jednoduchá. Zasažený hráč je vyřazen a musí počkat až jeho velitel pomocí dýmovnic přivolá "posily" aby se mohl vrátit do boje. Velitel má k dispozici deset dýmovnic na celý den a je jen na něm, kdy se rozhodne svoje mrtvoly oživit.

 

Naše teamy bojovaly tradičně na straně armády, která dostala jako první úkol dobýt povstalecký tábor nacházející se ve starém písáku. K němu se musela většina armády přesunout po svých, my měli poprvé a naposled štěstí a mohli tak absolvovat tuto trasu na zběsile jedoucím Unimogu, což byl díky nutnosti udržet se na vozidle poměrně adrenalinový zážitek. Útok v písáku proběhl poměrně hladce, i když nám po celou dobu nad hlavou, pod nohama i všude okolo vybuchovaly ohňostroje z pum, kterými byli povstalci hojně zásobeni. Vzpomínal jsem při tom na reportáž v televizních novinách o tom, kterak podobná puma jednomu expertovi urazila hlavu a snažil se být co nejméně na ráně. Letící kule ovšem nebyly vidět až do doby než explodovaly, takže potřeba byla spíš klika, než obratnost.

 

Přežil jsem a následoval pěší přesun na další pozice povstalců, aby armáda mohla vyčistit zbytky povstaleckých sil v okolí. První útok nás čekal v hustém lese, naše jednotky se rozvinuly do rojnic podél cesty a vytlačily nepřítele z dosahu nepřítele. Při tom jsem dostal zásah do zbraně a odebral se k vozidlům, abych mohl nastoupit s první várkou posil. Netušil jsem ovšem, že jejich úkolem bude přebrodit řeku (ten den ani zdaleka ne naposledy), abychom mohli povstalce sevřít do kleští. Přebrodili jsme a k brodu, kterým musela projet naše vozidla se dostali ze strany, ze které to nepřítel zrovna nečekal. Přesto se strhl poměrně zuřivý boj za využití dýmovnic a granátometů, ozvučený dokonce štěkotem z několika samopalů SA58.

 

DSC_8390.jpg

 

Při jednom z pokusů, kdy jsme zadýmili louku před dobře zakopaným nepřítelem a hrdinně vyběhli do zuřivé palby, jsem ten den natáhl poprvé bačkory. Na rozdíl od Rejmiho jsem měl aspoň štěstí, že mi před útokem nikdo nedal do ruky nenabitou zbraň a tak moje smrt nebyla marná :)

 

Nakonec se podařilo brod dobýt, technika přebrodila a my se mohli vydat do kopce pronásledovat uprchlé povstalce. Ti na sebe nechali dlouho čekat a hned na nás zaútočili z lesa v prudkém kopci. Naše jednotka dostala za úkol vniknout do lesa a vyčistit ho z pravé strany. Postupovali jsme hustým porostem a tlačili nepřítele do kopce. Bohužel, v okamžiku kdy Fremenovi selhala zbraň a já mu pomáhal s její opravou, jsem dostal zásah do ruky a podruhé ten den byl vyřazen z boje.

 

Nebylo to ovšem na dlouho. Ihned jakmile jsem vylezl k veliteli, proběhlo povolání posil a my znovu zmizeli v lese. Tentokrát jsme se rozhodli obejít nepřítele velkým obloukem a napadnout ho z boku, což zafungovalo. Společně s Lubánem jsme byli na křídle a vyřadili několik nepřátel. Mezi tím se naši ovšem vzdálili víc než je zdrávo a my se najednou ocitli uprostřed nepřátel, kteří se stáhli z místa kam tlačili naši směrem zpět k nám. Zalehli jsme a ani se nehýbali. Asi deset metrů ode mě za křovím jsem slyšel hlas povstaleckého velitele Jaroslava jak udílí rozkazy, ale nepřátel bylo snad dvacet a my jsme neměli šanci cokoli smysluplného podniknout a tak jsme čekali na příležitost. Přestože se povstalci pohybovali jen pár metrů od nás a někdo je neustále upozorňoval, že jsme někde poblíž, nedbali velitelé varování a po chvíli vyrazili do protiútoku proti naší hlavní síle. To byla naše chvíle, ze křoví se odkudsi vynořil ještě Kubis a ve třech jsme vyrazili za nepřítelem, který za pokřiku vzývající jméno pohanského boha vyběhl do boje.

 

DSC_8377.jpg

 

Když jsme vyběhli z křovin, nepřítel zalehl na poli okolo remízku a postupoval proti naším jednotkám. Několik pohanů jsme vyzobali na dálku tak jak se nám jejich hlavy vynořovaly na horizontu, a když jsme se nedočkali žádné odezvy od zmatených infidelů, vběhli jsme zezadu přímo mezi ně a nastaly žně. Běželi jsme a zezadu stříleli nic netušící pohany válející se ve vysoké trávě. Uprchnout se podařilo jen jednomu a my měli problém, aby nás nepozabíjely vlastní jednotky, které netušily co se to před jejich zraky odehrává :)

 

Následovala krátká chvíle odpočinku a naše síly se vydaly dál. Tentokrát z kopce po cestě lemované stromořadím a křovinami, ve kterých byli ukrytí další povstalci. Opět jsme dostali za úkol napadnout je z pravé strany a my se tak vydali splnit úkol nádherně rozkvetlou loukou, kde nám sahala tráva takřka po pás. Při tom se mi opět podařilo využít velké chyby nepřátel, kteří po mně sice několikrát vystřelili, ale jakmile jsem jim zmizel ve vysoké trávě, zapomněli na mě a nechali mě, abych se jim opět doplazil do zad a zákeřnou palbou opět vyřadil poslední zbytky jejich odporu. Po tom, co byl vyčištěn průjezd pro vozidla, jsem slyšel sporadickou palbu ještě ze strany od silnice, kam se nepřátelé stahovali a tak stále ve výhodě, že o mě nepřítel neví, jsem se ponořil do křovisek na lov. Při tom mě spozoroval jeden prchající povstalec a při následné výměně názorů mi k velké smůle došla munice. Proto jsem se odebral zpět ke koloně, která pokračovala zpět k brodu, kam se opět začaly stahovat poslední zbytky povstalců.

 

DSC_8480.jpg

 

Na místě se náš velitel rozhodl, že menší část našich sil přímo zaútočí na brod (což byla faktická sebevražda), zatímco naše hlavní útočná skupina přebrodí stranou řeku a vpadne nepříteli do boku. První člověk, který přes řeku vyrazil bohužel vybral místo, kde se na protějším břehu nacházela asi dvacetimetrová skála, ozdobená dokonce malým vodopádem a společně s několika kamzíky začal šplhat nahoru. Jedním z kamzíků jsem byl bohužel já. Jaksi jsem nezpozoroval, že zbytek skupiny, když viděl tu hrůzu, přebrodil o kus dál, kde šlo normálně vylézt na břeh a uvědomil jsem si to až v okamžiku, kdy jsem se nacházel asi 15 metrů vysoko na skále na asi deset centimetrů široké pěšince, kde se nebylo čeho chytit a mě začala dost významně lepit řiť. V okamžiku, kdy se přede mnou ocitla asi dva metry vysoká kamenitá skalka, kterou bych musel vyšplhat, jsem to vzdal a s hrůzou v očich se odebral zpět k vodopádu, což bylo ještě obtížnější, než postup nahoru. Několik kamzíků nahoru vyšplhalo, já poděkoval bohu, že jsem nespadnul dolů a radši se přebrodil řekou na jiné místo.

 

DSC_8487.jpg

 

Neviditelný kamzík :)

 

Tam jsem se zapojil do těžkých závěrečných bojů ve vysoké trávě, na opasek si připnul dva poslední skalpy a potom zcela vyčerpán klesl v táboře. Náš hlavní velitel v posledním střetu ukořistil svojí drahou polovičku, kterou si následně po boji hned na místě vzal za manželku uprostřed davu svých spolubojovníků.

 

Jako svatební vůz posloužilo BVP a po obřadu následovala čestná salva z SA58 a SVD Dragunov. Co víc si může zelený mozek přát :)

 

DSC_8557.jpg

 

A tady jen taková malá zdravotní vložka. Paintball občas bolí, aneb zásah ze dvou metrů prachovou kulí :)

 

DSC_8466.jpg

 


DISCUSSION: