READING


WATCHING


GAMES


LISTENING


Articles
15. 1. 2012 00:39

Transformer vs. iPad2 / Honeycomb vs. iOS 5

Srovnání dvou konkurenčních tabletů, z nichž jeden byste chtěli milovat, ale nejde to a druhý milovat musíte i když nechcete.

 


 

Vždycky jsem chtěl tablet. Už v době, kdy žádné nebyly. Chtěl jsem si v posteli a na záchodě číst komiksy, časopisy a brouzdat po internetu a nechápal jsem, proč někdo něco takového neudělá. Dva roky jsem proto vlastnil malinký Asus T91 - netbook, který byl zároveň Windows tabletem. Jeho používání jako tabletu bylo samozřejmě dost pekelné, výkon mizerný, GUI příšerné. Jenže na něm v zásadě fungovalo všechno - plný office, editory obrázků, čtečka karet, flash. Prostě to ale nebylo ono, stejně jako černobílé statické čtečky.

Steve Jobs pak zase jednou správně odhadl, co by lidé mohli chtít a přišel s iPadem, který představoval všechno, po čem jsem toužil. Kromě toho, že to byl Apple, neměl slot na SD kartu a spoustu dalších klasických Applovských Jobsovek. Nezbývalo než čekat na to co udělá konkurence. Ta si dala bohužel docela dost na čas, takže i když se už v roce 2010 všichni předháněli s novinkami, pořádných tabletů jsme se dočkali až v půlce roku 2011. Mě se zalíbil Asus Transformer s novým Androidem Honeycomb od Googlu a nadšeně si ho koupil. O Honeycombu se psalo v superlativech, hardwarové specifikace a především konektivita a všestrannost teoreticky nechávaly iPad daleko za sebou. Teoreticky…

 

Hardware

Transformer je na první pohled sexy a navíc přichází s velice originálním řešením, kdy si ho můžete koupit buď jako tablet, nebo jako "netbook" s klávesnicí, do které se tablet zasunuje. Klávesnice při tom disponuje klasickým touchpadem se dvěma tlačítky, dvěma USB sloty a slotem na SD kartu. Kromě toho je v ní už jen baterie, která zvedá už tak slušnou výdrž tabletu na nějakých 15 hodin.

Samotný tablet má HDMI výstup, slot na MicroSD kartu, zdířku na sluchátka a dva reproduktory. Oproti iPadu, ale i tabletům od Samsugu naprostý luxus. Standardní kapacity úložného prostoru (16, nebo 32GB) můžete zvětšit pomocí SD karet až o 2x32GB a to vám bude závidět i nejlepší iPad. Kromě toho není problém připojit přes USB externí pevné disky a kopírovat data co hrdlo ráčí. Disků jsem měl připojených několik a všechny fungovaly bez problémů. Přes USB fungovala dokonce i myš a klávesnice, dokonce i bezdrátová(!).

Klávesnice

Co se klávesnice týče, je menší než klasická, ale dá se na ní docela slušně psát. Tlačítka mají příjemný zdvih a i rozložení je vcelku v pořádku (tento článek koneckonců píšu právě na Transformeru). Bohužel právě tady nás čeká první nedostatek. Nevím, jestli to je vada systému (laguje a nedokáže registrovat všechny stisky), nebo samotné klávesnice, ale občas prostě vynechá některé písmeno a to občas se stane prakticky v každé větě. Rychlé psaní se tak stává neskutečným oserem, kdy neustále musíte kontrolovat, co jste napsali.

 

 

Výdrž a zpracování

Samotný tablet má slušnou výdrž, kvalitní displej a odolné gorila glass sklo přes něj. Rám tabletu je kovový, ale zadní strana je plastová. Klávesnice má taktéž kovový rám, vršek a kloub pro uchycení tabletu a plastový zadek. Samotný kloub působí poměrně bytelně a tablet vypadá na první pohled jako velice precizně zpracovaný. Všechny detaily se zdají být v pořádku. Bohužel je to skutečně jen na ten první pohled..

 

Bugy

První vada na kterou jsem narazil, byla absence zvuku z jednoho ze dvou reproduktorů. Nejdříve jsem doufal v nějakou softwarovou vadu, která půjde odstranit, ale ukázalo se, že přesně stejný problém, měla poměrně velká skupina uživatelů. Pomůže jen reklamace.

Další vada přišla hned vzápětí. Připojil jsem večer tablet do klávesnice, nabil ho, odložil na stůl a ráno když jsem ho chtěl vzít do práce, byl zcela vybitý. Klávesnice má totiž opět výrobní vadu, takže místo aby tablet na pozadí stále dobíjela, tak ho permanentně vybíjí. Opět se nejedná o žádnou raritu, ale závadu, která potkala nejspíš celou jednu várku a pomůže jedině reklamace. Asus se při tom tímhle zcela zásadním excesem nikde nechlubí, nikoho nevaruje a tablety automaticky nevyměňuje, ani je nestáhl z prodeje. Když to srovnáte se škandálem se signálem u iPhonu 4, je to trochu zvláštní.

 

"Další vada přišla hned vzápětí. Připojil jsem večer tablet do klávesnice, nabyl ho, odložil na stůl a ráno když jsem ho chtěl vzít do práce, byl zcela vybitý."

 

Asi po dvou měsících používání jsem navíc zjistil, že mi z kloubu na zasunutí tabletu vypadl jeden šroubek a jako bonus samotný tablet začal na levé straně displeje při uchopení docela značně vrzat, protože má asi půl milimetrovou vůli mezi sklem a rámem. Ničemu to nevadí, ale rozhodně to nepotěší.
Výmluva, že se může jednat o jeden konkrétní kus, neplatí. Kolega dostal Transformer o několik měsíců později k vánocům a reproduktor mu taky nehraje a tablet vrže přesně na stejném místě.

 

Koncepční slabiny

Co pokládám ovšem za největší slabinu Transformeru je jeho hmotnost. 680 gramů není zas taková tragédie, ale ve srovnání s 600 gramy iPadu 2 to je znát. Přidejte k tomu ještě fakt, že Android tablety jsou širokoúhlé a zjistíte, že najednou nemáte pocit, že v ruce držíte časopis s pohybujícími se obrázky, ale notebook bez klávesnice.

 

"Pokud chcete tablet se slotem na SD kartu, moc na výběr nemáte."

 

Transformer (ale i další desetipalcové androidy) má oproti iPadu a menším sedmipalcovým zařízením špatně těžiště a je tak těžký, že se nepříjemně drží v jedné ruce. Jelikož má navíc úzký rámeček okolo displeje a díky své širokoúhlosti ho většinu času budete používat na ležato, budete ho prakticky vždy potřebovat držet oběma rukama, nebo si ho o něco opřít. Největší kouzlo tabletu při tom spočívá v jeho mobilnosti a lehkosti a to kouzlo je pryč.

Na druhou stranu, pokud chcete tablet se slotem na SD kartu, moc na výběr nemáte.

 

 

 

Software

S Honeycombem měl Google velké plány a sliboval hory doly. Po ročním používání Androidu na telefonu jsem věděl, že tenhle OS má k dokonalosti dost daleko, ale nepochyboval jsem, že se Google poučí a vypadne z něj něco podstatně použitelnějšího než pomatený a škaredý Android 2, který jsem bez nostalgie a lítosti vyměnil za Windows Phone Mango, se kterým jsem naprosto spokojený. Moje důvěra v Google zašla dokonce tak daleko, že jsem já bláhový doporučoval tchánovi, aby se vykašlal na iPad a koupil si Android.

Ještě štěstí, že si ho nekoupil. Honeycomb je totiž tragédie epických proporcí a ukázka neuvěřitelné neschopnosti Googlu nejen něco vlastního vymyslet, ale dokonce něco funkčního zkopírovat. Teď už slyším ty výbuchy vzteku všech android fanboyů, už teď vidím ty příspěvky dole v diskusi. Jenže vážení přátelé, dříve než mě odsoudíte, měli byste si Honeycomb tablet koupit. Bohužel, soudě podle prodejů to mnoho z vás neudělalo (já bohužel ano), protože prodeje Honeycomb tabletů jsou zcela tristní, dá se říci, že takřka nulové. Honeycomb tabletů se za loňský rok prodalo někde okolo čtyř milionů, iPadů přes 20 a Android telefonů 190. Honeycomb je tedy komerční fiasko. A není divu.

První dojem

Když svůj tablet poprvé pustíte, vypadá to relativně slibně. Všechno je docela plynulé, GUI reaguje okamžitě. Pak ale začnete zkoušet různé věci a zjistíte, jaká bída to je. Tak především, opět se jedná o naprostý holosystém a v základu nedostanete takřka nic. Honeycomb je v zásadě jen primitivní launcher. V aplikacích naleznete prohlížeč, Youtube, hudební přehrávač, emailového klienta a pár opravdu základních prográmků. Asus k tomu v případě Transformeru přihodil ještě Polaris Office, nějaké vlastní widgety (počasí) a poměrně slušnou čtečku knih a pdf s hezkou knihovnou. To je ale asi tak všechno. Dokonce i googlí aplikace si musíte stahovat z marketu a nejsou defaultně nainstalované.

 

"Ani po téměř roce není na Honeycomb tabletová verze Google plus."

 

Druhý šok vás čeká, když aplikace spustíte. Hudební přehrávač je naprosto nesmyslný paskvil s nepoužitelným a nepochopitelným rozhraním a doposud se mi nepodařilo zjistit, jak ho přinutit, aby po té co nahraji do tabletu novou hudbu, tuto hudbu našel a přehrál. Emailový klient vypadá vcelku hezky, problém je, že v tabletu jsou dva. Jeden na Gmail a druhý na ostatní email služby. Vypadají hodně podobně, ale ten druhý má asi pěti procentní množství funkcí. Nezjistíte například ani to, na které mejly jste už odpověděli a neotevřete ani neuložíte přílohy v raru (v zipu překvapivě ano).

Tristní jsou i další googlí aplikace. Ani po téměř roce není na Honeycomb tabletová verze Google plus. Docela ujdou mapy, ale podivné 3D rozhraní Youtube je naprosto samoúčelný nesmysl. Donedávna neexistovala oficiální aplikace na Facebook!


Google Docs prošly upgradem pro tablety teprve nedávno a přestože se jejich titulní obrazovka tváří optimalizovaně, samotná aplikace na psaní neumožňuje ani změnu tloušťky písma a má pořád menu z Androidu 2. Reader vypadá odpudivě a i když je pro tablety upraven, má úplně jiné rozhraní než zbytek aplikací, jako třeba kalendář, který ujde a jakž takž dodržuje nějaké designové zásady Honeycombu.

Widgety

Kapitolou samou o sobě jsou Widgety, což je jedna z výhod Androidu oproti iOSu. Na plochu si můžete dávat různé okna aplikací a na nich sledovat novinky - emaily, updaty Facebooku, počasí apod. (Jen pro vaši informaci, právě mi uprostřed věty přestala fungovat klávesnice a musel jsem tablet vyndat a zandat z doku aby zase začala psát…) Problém je, že v Googlu nikoho nenapadlo dát tomu nějak pravidla i když pánové zjistili, že je trochu problém, rozmístit okna na obrazovce, když se třeba obrátí nastojato a změní se její šířka. Widgety, ani ty od Googlu tak nevypadají všechny stejně, nesedí k sobě, přestože se umísťují na pomyslnou čtvercovou síť, nejsou zarovnané do stejné výšky, někdy se dokonce překrývají, nebo je mezi nimi naopak moc místa. Pravý hnus ovšem nastane, když otočíte tablet na výšku a widgety změní proporce. Některé se natáhnou do zcela nerozluštitelných nudlí, jiné se slepí dohromady. Prostě opravdu neuvěřitelný šit.

 

 

 

Širokoúhlý nesmysl

Když je řeč o widgetech, stojí za zmínku využití prostoru. Honeycomb tablety se pyšní rozlišením 1280x800 a širokoúhlou obrazovkou. Nevěřil jsem svému kolegovi, co prodal Motorolu Xoom, že je to debilní, ale přesvědčil jsem se, že měl naprostou pravdu. Tablet si totiž asi nebudete primárně kupovat kvůli sledování širokoúhlých filmů, což je taky asi jediný důvod, proč by měl být obraz širokoúhlý. Všechno ostatní se totiž lépe udělá na formátu 4:3, který se také lépe drží v ruce.

Díky imbecilnímu formátu je kupříkladu plocha obrazovky asi z jedné třetiny zcela nevyužitá. Při poloze naležato totiž na strany plochy prostě nemůžete nic umístit, protože vám to Google zakáže. Kdybyste to totiž udělali, při otočení na stojato by s tím nešlo nikam šoupnout a nevešlo by se to na obrazovku. I s tímto omezením to ovšem vypadá příšerně.

 

"Díky imbecilnímu formátu tabletu je plocha obrazovky asi z jedné třetiny zcela nevyužitá."

 

Aby toho ale nebylo málo, rozhodl se Google zmenšit plochu obrazovky ještě o spodní lištu, která je vidět vždy a všude a vyznačuje se tím, že na 70% její plochy naprosto nikdy nic není. Prostě vám po 90% času užívání tabletu zabírá víc než 5% obrazu nepoužitelný černý pruh, na jehož jedné straně jsou tři hnusné ikony a na druhé hodiny a stav baterie. Drtivá většina aplikací ještě přihodí ke spodní liště lištu horní, na které jsou menu, která by klidně mohla být dole, ale z nějakého důvodu nejsou. Místa je přece dost. Kromě toho, že vám tyto nesmyslné pruhy zabírají cca 11% obrazu (96pixelů z 800 na výšku), znamená to ještě to, že budete neustále šmrdlat rukou přes celý tablet, protože jedno menu je nahoře a druhé dole. Při snaze použít jen jednu ruku je to opravdu “geniální”.

Uživatelská přívětivost a multitasking

Menu jsou kapitola sama pro sebe. Aplikace ze starších verzí Androidu je mají na spodní liště v levém dolním rohu, protože na telefonech se vyvolávají čudlíkem, který na tabletech není. Aplikace pro Honeycomb, je mají "zcela logicky" v rohu pravém horním a některé aplikace je mají v rozích obou! Geniální!

Honeycomb se chlubil také super multitaskingem. Asi po týdnu používání tabletu si přestanete myslet, že je super. Jakmile si totiž nainstalujete dostatečné množství aplikací, začne většina z nich bez vašeho vědomí běžet na pozadí a celý systém se vám docela významně zpomalí. Nainstalujete si proto nějaký task manager a s hrůzou zjistíte, že vám na pozadí běží 50 programů, u kterých naprosto netušíte, proč to dělají (hudební přehrávač když si nic nepouštíte, mapy na které se nedíváte atd.). S velkou radostí proto všechny aplikace pomocí task killeru vypnete, abyste asi za minutu zjistili, že všechny se sami pustily zas. V androidu navíc nejde většinu aplikací nijak vypnout, prostě z nich odejdete tlačítkem domů, nebo zpět a oni vám proti vaší vůli hnijí v paměti.

Na spodní liště pak máte ikonu na přepínání mezi běžícími programy. „Úžasné“ je, že tento seznam vám vždy zobrazí asi třetinu toho, co ve skutečnosti běží. Zároveň je toto menu opět vizuálně naprosto nedomyšlené. Přesto, že máte k dispozici celou obrazovku, běžící programy se vám zobrazují v jakémsi komínku, takže se nikdy nevejdou na obrazovku a musíte skrz ně trhaně (jak jinak) skrolovat. Kromě toho se vám zobrazuje i náhled okna programu a jeho ikona, abyste je ale náhodou nerozluštili moc rychle, vzájemně se překrývají. Jako bonus je zde i sloupec, kde se zobrazuje název programu. Bohužel, je široký jen 10 znaků, takže se tam žádný název nevejde. To vše ve sloupci o šířce asi 200 pixelů, když k dispozici je 1280. Obludná zhovadilost.

 

Zmatek

Celkový dojem je naprostý zmatek a nelogičnost. Každá aplikace vypadá jinak, ovládá se jinak a funguje jinak. Kupříkladu triviální funkce copy/paste má sice jakési oficiální řešení, ale 90% aplikací si to stejně dělá jinak, přičemž některé používají i vlastní schránku, takže kupříkladu někdy nejde kopírovat text z webu a vložit ho do dokumentu.

Ani po dvou měsících jsem si nebyl jist, jak některé věci fungují. Kupříkladu když jsem nastavoval pozadí plochy, tak ať jsem použil obrázek velký nebo ještě větší, vždy se z něj na ploše objevil jen jakýsi nepochopitelný výřez, nebo zvětšenina. Menu nastavení je peklo. Menu upozornění taky. V pravém rohu se vám zobrazují upozornění na nové emaily, stahované soubory, ale někdy se tam zobrazují upozornění stará tak týden a nejdou jedním kliknutím všechny smazat jako u Froya, takže musíte hezky po jednom smazat třeba třicet nesmyslů.

Už jsem zmiňoval, že jsem za boha nepřišel na to, jak funguje import nových skladeb do přehrávače. Stejně tak pekelná je galerie, u které nejde nastavit jaké obrázky má zobrazovat, ale která prostě prosmejčí všechny úložiště a nahází vám na jednu hromadu náhledy z keše prohlížeče, obaly alb i fotky vaší polonahé milenky, které se snažíte důmyslně ukrýt před manželkou. Hledat pak něco v kupě nesmyslných obrázků je hotové peklo.

Když jsem sepsal své zkušenosti s Froyem, kdosi mi pod článkem vyčítal, že po pouhých dvou měsících nejde hodnotit nový operační systém. Je to naprostá blbost. Na Windows Mobile, Windows Phone, Linux, iPhone i iPad jsem si zvykl během pár hodin a za dva dny jsem přesně věděl, jak fungují. U Androida mi to dělalo problém i po dvou měsících a důvodem je, že je prostě naprosto zhovadilý.

Stabilita

Největší tragédií je ovšem rychlost a stabilita toho všeho. Android se po nějakém čase začne prakticky na jakémkoli hardwaru cukat a to tak, že hodně. Kromě toho ovšem začne i zamrzat a drtivá většina aplikací neustále padá. Je tak kupříkladu super, že máte k dispozici klávesnici a office aplikaci, po té co vám tato aplikace po sepsání dvou stran textu spadne při ukládání a nezanechá po sobě zálohu, budete radši psát dále na PC (stalo se mi). Defaultní prohlížeč padá prakticky nonstop. A občas to všechno vymrzne tak natvrdo, že budete muset restartovat (postupem času se to zlepšuje, ale k dokonalosti to má stále daleko).

Bez zajímavosti není ani to, že mám například nainstalované 4 různé webové prohlížeče. Ten od Google je docela v pořádku, ale pořád padá. Maxton je podobně rychlý a příjemný a tolik nepadá. Bohužel neumí stahovat z filesharingových serverů. To umí Opera, její problém ovšem je, že je škaredá a má vlastní download manager. Když z ní tedy vyskočíte a ona se na pozadí uspí, tak se přenos přeruší a můžete začít znova. Dobře občas funguje i beta firefoxu, ale ta zase neumí flash a spoustu dalších věcí.

Aplikace

A dostáváme se k tomu naprosto nejdůležitějšímu a bohužel zároveň i nejhoršímu. Tablet si kupujete proto, abyste na něm něco dělali. K tomu budete potřebovat aplikace a aplikace nejsou. Je mi velkou záhadou, jak novináři, kteří neustále předhazují třeba Windows Phone, který má po roce několik desítek tisíc programů v obchodě, že má málo aplikací a zároveň taktně mlčí, že na android tablety jich je po roce... a teď se podržte... asi dvě stě. 200! To si fakt nedělám legraci. Dobré dvě třetiny z toho jsou pak ještě navíc naprosté amatérské paskvily a zbytečnosti, dokonce i v Nvidia Tegra shopu je jen asi 15 her. Tedy naprosté zoufalství.

Google se to snažil poměrně dlouho maskovat tím, že v obchodě nejsou aplikace pro tablety a pro telefony nijak odlišené. Teď tam konečně přidal sekci Doporučené pro tablety, ale to je asi tak vše. Ve srovnání s obchodem pro iPad, kde jsou aplikaci (a kvalitních) pouze pro iPad desetitisíce, je to naprostá trága.

Na Honeycomb je k dispozici pár slušných RSS čteček - Feedly, Taptu (obě z iPadu), několik klientů na Twitter a Facebook (Friendcaster co pořád padá, Plume), Pár docela slušných souborových manažerů (Files), čtečka novin Press Reader a časopisů Zinio, z her je asi nejlepší český Shadowgun od kamarádů z Madfinger, jediný použitelný email klient je Moxier, dobrá a jediná čtečka PDF a ebooků je Mantano (ta od Asusu pořád padá a je pomalá), na čtení komiksů je skvělý Komik, docela dost je i poznámkovníků a úkolovníků (Evernote, Springpad). Co se psaní týče, docela ujde Polaris Office a k dispozici je i pár dalších, ale většinou jsou z iPadu, mají horší možnosti a riziko pádu je opravdu nepříjemné.
Ostatní aplikace musíte používat z telefonů s dost proměnlivými výsledky. Android umí prvky starších aplikací přeskupit, takže je jako iPad nemusí zoomovat (i to může), většinou to ale moc hezky nevypadá a tablet si asi nekupujete, abyste na něm pracovali v aplikaci optimalizované pro rozlišení 320 na 200. Nejlépe z toho vycházejí hry, jejichž drtivá většina vypadá dobře a správně, což považuji prakticky za jedinou opravdu velkou výhodu oproti iPadu, kde aplikace z iPhone vypadají nazoomované blbě.

Honeycomb vs. iPad

Asi po dvou měsících trápení a doufání, že se to s dalším updatem zlepší, jsem to vzdal. Aplikace přibývají naprosto hlemýždím tempem (jedna denně) a systém se jen tak nezlepší, protože je prostě od základu špatně navržený a očekávaný Ice Cream Sandwich vypadá v zásadě stejně. Navíc celou dobu narážíte všude na výzvy, ať si stáhnete aplikaci pro iPad. Nemám rád Apple. Opravdu ne. Jednoho dne ale pohár trpělivosti přetekl a já se rozhodl, že kvůli averzi vůči jablíčkovému sektářství nebudu používat naprosto nefunkční věc a koupil iPad2. To co mě čekalo, se dá opravdu označit jen za prozření. Všechno co doposud nešlo, najednou šlo. Všechno co byl na Androidu problém na iPadu není a v zásadě všechno dobré co se o iPadu říká je pravda.

Rychlost a spolehlivost

iPad2 má menší paměť a teoreticky snad i pomalejší procesor, přesto je všechno až neskutečně rychlejší, plynulejší a celkově lepší. Za dobu co iPad mám se takřka nikdy nic neseklo, nebo neudělalo něco, co bych nechtěl. Aplikace na iPadu taky občas padají a ne zas tak zřídka, jenže oproti Androidu je tu poměrně zásadní rozdíl. Když vám něco spadne na Androidu, systém se většinou sekne, dlouho se vzpamatovává a přijdete o veškerá data. Když něco spadne na iPadu, prostě se ocitnete na hlavní obrazovce, systém reaguje jako by se nic nestalo, ale především když spustíte spadlou aplikaci, tak se vám obvykle načte ve stejném stavu, v jakém spadla a otevření je takřka instantní. O data tak většinou nepřijdete. 

Displej

Přestože má Transformer teoreticky stejně kvalitní displej jako iPad2, tak prostě obraz z iPadu vypadá líp. Tečka. Bílá je bělejší, černá je černější a všechno vypadá ostřejší. Co se rozlišení týče, tak i když Honeycomb o fous vede, tak těch 20% pixelů co má navíc vyhazuje nesmyslnými lištami a formátem obrazovky.

Uživatelská přívětivost

Toho jsem se nejvíc bál. iPad nemá přístupný souborový systém, musí se spravovat přes mizerné iTunes a vůbec je tak nějak uzavřený, což mi dost vadí. Překvapivě to ale nakonec problém vůbec není. Nahrát do čtečky pdf soubory přes iTunes je triviální a snadný úkol, spousta věcí jde řešit přes cloud a komu to nestačí, může si iPad jailbreaknout a tím získat přístup k neoficiálním aplikacím (emulátory atd.), zakázaným funkcím (témata, file systém…), ale i pirátění. iPad pak umí prakticky vše co Android.
Jinak není na iOSu nic nepochopitelného. Všechno je naprosto jednoduché a především to funguje. iOS už také umí multitaskovat, upozorňovat na novinky a dalších pár věciček co mu doposud chyběly. Pravda je, že upozornění jsou dost nepovedená (tady jasně vedou WP7). Multitasking mi naopak, oproti androidu, zcela vyhovuje a funguje. Soubory se bez problémů stahují na pozadí a systém se nezpomaluje, když je spuštěno víc věcí.

Aplikace

To nejdůležitější je pak zcela zásadní. Tam kde má Honeycomb pár desítek ucházejících aplikací, jich má iPad tisíce. Na každou povedenou aplikaci pro Honeycomb jich je na iPad několik desítek. Co je však ještě důležitější, většina těch aplikací je rychlejší, plynulejší, uživatelsky příjemnější, graficky hezčí a nepadá. Na Honeycombu jsem jásal nad Mantanem protože dokáže rychle zobrazit i velká pdf a má hezky udělanou knihovnu. Neumí ovšem zobrazit dvě stránky na obrazovce (to ostatně neumí žádná čtečka na Android) a pořád by mohl být rychlejší. Prakticky jakákoli čtečka pro iPad je rychlejší, zobrazí dvě stránky, má lepší knihovnu, vestavěný browser s možností stahovat soubory přímo do aplikace, zobrazuje komiksy a ještě je hezčí. A tak to je se vším. Na Androidu jsem byl happy, že existuje Zinio a Press Reader pro čtení a nákup novin a časopisů. Na iPadu jsou jejich verze rychlejší, mají více funkcí a kromě toho je zde i celá řada dalších podobných aplikací a to i pro český trh. Můžete si číst Lidovky, Hospodářky, Respekt, Deník, Pixel, Týden, MF Dnes, Ekonom… V tomhle směru je Honeycomb naprostá zoufalost.

Cena

A teď to nejlepší. Za Honeycomb tablet zaplatíte stejně anebo dokonce víc než za srovnatelně vybavený iPad2. Takový Samsung (ale i HTC) tedy chce za něco, co je po všech stránkách horší než konkurenční produkt a co v zásadě opravdu okopíroval od Applu, víc peněz než za mnohem kvalitnější originál. A to je opravdu smutné.

Když se ale vrátíme k Transformeru, tak jeho jediné trumfy oproti iPadu jsou klávesnice, sloty na paměťovky a USB. Nejsem si úplně jistý, jestli si tablet kupujete, aby vám sloužil jako notebook a připojovali jste k němu externí disky, ale pravda je taková, že pokud ano, raději si kupte nějaký ultra tenký notebook, protože Honeycomb je pro seriózní práci naprosto nevhodný i když k němu připojíte myš a klávesnici. Ve všem ostatním je iPad lepší. A pokud vám chybí slot na SD kartu, kupte si 64GB verzi. To co zaplatíte, navíc totiž vcelku odpovídá ceně SD karty, kterou byste si museli k Androidu stejně koupit. I klávesnice k iPadu jsou a fungují překvapivě dobře. Jednu mám.

 

Závěr

Na závěr možná velice drsné, ale bohužel naprosto pravdivé shrnutí. Bez ohledu na to jak moc nenávidíte Apple, nemáte rádi jejich filosofii, nebo nechcete být součástí podivné jablečné sekty - pokud chcete tablet a koupíte si Android, budete toho litovat. Honeycomb se iPadu nepřibližuje ani náznakem a to je prostě fakt. Dovolím si při tom tvrdit, že je vcelku jedno jestli jste neználek, nebo ajťák power user, za kterého se já vcelku považuju, jelikož tweakování jsem si se svým HTC HD2 užil habaděj. Nic proti němu nemám, jenom musí jít se zařízením kromě tweakování i něco dělat a to s Honeycomb tabletem tak úplně nejde. Vzhledem ke zkušenostem s Androidem pak ani nepředpokládám, že by se Googlí systém někdy nějak výrazně změnil k lepšímu.

Což mě vede k dalšímu smutnému zamyšlení. Přes všechny tyto vady se zdá být Android stále favoritem mnoha novinářů. O každém novém předraženém a nepoužitelném tabletu s Honeycombem nebo ICS se píše jako o iPad killeru, všichni jsou celí říční z updatů a čekají na zázrak. Občas někdo naznačí, že “to ještě není tak úplně ono”, ale jinak všichni s úsměvem kráčejí vstříc skvělé budoucnosti. Oproti tomu třeba o takovém Windows Phone, které je vymyšlené perfektně, má minimum bugů, je rychlé, uživatelsky velmi přívětivé a za rok si dokázalo vybudovat velice slušný katalog aplikací, se dočtete v mnohem horším světle. Pořád někdo pochybuje, prorokuje mu neúspěch, vyčítá často nesmyslné detaily, a když už dojde na pochvalu, vždycky následuje varovné “ještě to ale není ono”. Windows Phoní “ještě to není ono” je ovšem oproti Honeycombu naprostá dokonalost. K podobnému přístupu novináře po světě vede nejspíš prodejnost – Android (ale nikoliv Honeycomb) se prodává, je tedy „dobrý“, WP se prodává málo, je tedy „špatný“… Nic není dál od pravdy a novináři tím klamou své čtenáře. Překvapivě to nepomáhá, protože HC si stejně nikdo nekupuje. Naštěstí.

A teď vážení přátelé, hurá do diskuse a koukejte mi to tam vytmavit. Vždyť přece nic z toho co jsem napsal, není pravda a Android je boží! :) Nejlepší ovšem bude, když si Honeycomb tablet poběžíte honem rychle koupit (jako já), abyste zvedli jeho prodejnost. V případě dosavadních prodejních “úspěchů” Honeycombu se každý kus počítá.


DISCUSSION: